Satelitní telefony, komunikační družice a nové zpravodajské stanice v čele s CNN, která zprostředkovávala zpravodajství z obou stran válečné linie zároveň.
Od té doby je veřejnost, ale i mezinárodní společenství zvyklé na on-line zpravodajství ze všech míst světa. Každá katastrofa, konflikt, válka byla zpravodajsky pokryta profesionálními novináři. Poslední dobou nabývá na síle i trend amatérských tvůrců zpravodajského obsahu a jeho šíření pomocí mobilních telefonů a internetu. Mobilní internet pokrývá téměř všechna obydlená místa světa a zprávy se tak mohou šířit téměř neomezeně. Tradiční média, dílem z důvodu ochrany vlastních novinářů, dílem kvůli úsporám, využívají místních zdrojů stále více. Například v Sýrii je přítomnost zahraničních novinářů minimální a většina zpravodajství pak vzniká lokálně.
Přes některé komplikace byly zprávy z většiny vojenských konfliktů posledních let dostupné a veřejnost si tak mohla udělat „obrázek“. Ať se jednalo právě o Sýrii, Irák, Libyi, nebo Afganistán. On-line zpravodajství z těchto míst spoluutvářelo veřejné mínění a sloužilo i jako podklad rozhodování mezinárodního společenství. Typickým příkladem jsou sankce proti syrské vládě po chemických útocích na civilní obyvatelstvo.
Opačným příkladem jsou pak konflikty, které pro svou vzdálenost, obtížnou pochopitelnost a nejednoznačnost nejsou pro veřejnost zajímavé. O bojích v Nigeru se veřejnost obvykle dozví pouze v souvislosti s oznámením o úmrtí příslušníků amerických speciálních jednotek, kteří v zemi působí. Kolik čtenářů má povědomí o bitvě o Marawi, kde na jednom z filipínských ostrovů došlo v roce 2017 k půlroční válce o město Marawi obsazené povstalci, při které bylo vysídleno na 1 milion osob a zemřely tisíce bojovníků, civilistů a vojáků?
Na konci roku 2020 však proběhl jiný vojenský konflikt, který změnil dosud známá pravidla hry.
Tichá, ale regulérní válka mezi federální vládou Etiopie a vládou regionálního státu Tigray. Válka, kterou vedl čerstvý laureát Nobelovy ceny míru a etiopský premiér Abiy Ahmed proti odbojnému regionu. Záminkou bylo obsazení federální vojenské základny místní milicí. Přestože zástupci Tigraye tvrdili, že se jedná o zástupnou záminku, kola etiopské armády se dala do pohybu. Abyi Ahmed ukázal, že Nobelovu cenu nedostal nadarmo za sjednání mírové dohody s Eritreou a eritrejská armáda se zapojila do konfliktu, když na Tigray zaútočila ze severu. Z jihu zaútočily jednotky regionu Amhara, který dlouhá léta hrál druhé housle v uspořádání Etiopie pod vládou Tigrajců. Z východu útočila federální armáda a všechny tři vojenské síly spojily své úsilí k vyrovnání starých dluhů. Útok ze tří stran spolu s naprostou vzdušnou dominancí etiopského vojenského letectva nemohl skončit jinak, než totální porážkou regionálních jednotek a obsazením celé Tigraje.
Přestože zástupci mezinárodního společenství a Africké unie vyzývali premiéra Etiopie k nenásilnému řešení a jednání, ten všechny výzvy odmítl a prováděl dál svou vojenskou operaci, eufemisticky nazvanou operací k nastolení ústavního pořádku. Za připomenutí stojí, že konflikt mezi Tigrají a federací začal gradovat v polovině roku 2020, když Abyi Ahmed zrušil řádné parlamentní volby v Etiopii a odložil je s ohledem na Covid 19 na neurčito. Vláda v Tigraji odložení odmítla a uspořádala volby v řádném termínu.
Války v Africe často provází masakry nevinných civilistů a přinášejí humanitární krize a katastrofy. Ani Etiopii se masakry civilního obyvatelstva nevyhýbají, jen za posledních 5 let došlo k několika výbuchům násilí s tisíci obětí. V čem byla ale právě tato válka jiná? Nebyli reportované žádné masakry, porušování lidských práv ani humanitární krize či katastrofy. Dokonce ani samotné boje neměly dle oficiálních zdrojů velkých obětí. Jak je to možné? Vždyť obsazení Tigraje provedly jednotky, jejichž členové měli mnoho důvodů k vyřízení starých účtů.
Vysvětlení je velmi prosté. Postačilo v celé oblasti zcela vypnout telekomunikační provoz. Došlo k vypnutí mobilního signálu, všech telefonních linek, internetu i mobilních dat. V oblasti se rozhostilo informační ticho, přerušované pouze signálem vojenských vysílaček a satelitních telefonů, které jsou ovšem v Etiopii přísně regulovány. Informační blackout usnadnil fakt, že v Etiopii je monopolní poskytovatel telekomunikací a celoplošné vypnutí je otázka okamžiku.
Výsledkem bylo, že nejen tigrajská armáda a obyvatelstvo, ale i nevládní organizace, diplomaté, zaměstnanci zahraničních firem, všichni, kdo zůstali uvězněni v regionu, byli naprosto odříznuti od okolního světa. Mezinárodní společenství, ale ani vlastní veřejnost, neměla žádné nezávislé informace o situaci na místě. Všichni byli odkázáni pouze na vládní zdroje a vládní propagandu. Když po měsíci válka skončila obsazením celé Tigraje, zazněly vítězné fanfáry a rozhostilo se ticho, narušované jenom nesmělými výzvami k vyřešení situace uprchlíků. Příběh z hlediska mezinárodního společenství skončil. Premiér obnovil svou vládu nad celým územím Etiopie, žádné sankce ani výzvy k jejich uvalení. Místní elity byly zatčeny nebo umlčeny. Digitální tma zahalila Tigray a co se dělo na místě, zůstane tam. Tigrajci se snažili křičet, ale nebyli slyšet.
Premiér Abiy Ahmed zůstal politicky bez poskvrny, posílil svou mocenskou pozici a stále je nejmladším laureátem Nobelovy ceny míru.
Toto byla tichá válka. A příběh plný ponaučení. Ponaučení pro budoucí konflikty, v nichž můžeme očekávat směřování ke stále většímu omezování komunikace. A to se týká nejen přímých aktérů, novinářů, veřejnosti, ale i nezúčastněných osob, které se ocitnou ve špatnou dobu na špatném místě.
Epilog: Před několika dny se začaly objevovat zprávy o masakru Maryam Ts ́iyon. Povraždění 800 civilistů, včetně žen a dětí v kostele Panny Marie ze Sionu v Aksumu v severní Tigraji eritrejskými vojáky. Etiopie se svým národnostním a náboženským složením stále více připomíná pověstný sud prachu.
Zdroje: Nobelova cena, masakr v kostele, Komunikace, Novináři, Tigray war - Wikipedia, Marawi, Niger